Reklama
 
Blog | Pavel Šik

Komentář: Tak přece jen i u nás umírněná Švédská cesta. Konečně. Proč jsem klidnější?

Jsem proti restrikcím a jsem zastáncem Švédské cesty. Vysloužil jsem si v mé sociální bublině u mnohých nálepku cynika, který by raději nechal zemřít lidi, než aby si nechal zasáhnout do svých osobních svobod. Který obhajuje smrt za cenu svobody. I když patřím do tzv. ohrožené skupiny a samozřejmě se netěším, až se s virem SARS-CoV-2 setkám, proč jsem přesto při strategii, kterou včera popsal Roman Prymula klidnější?

Včera náš hlavní epidemiolog Prymula oznámil, že změnil názor a podle jeho slov není jiná cesta než řízené promoření obyvatelstva. Sice uvedl, že Švédská cesta nebyla správná, ale v principu ji umírněně potvrdil. Jak uvádí i rektor UK Tomáš Zima “Země, které nepřijaly metodu nejpřísnější, tedy úplné karantény (např. Švédsko, Japonsko a Jižní Korea) vykazují relativně výsledky ochrany obyvatel jako země s nejpřísnějšími a život a ekonomiku ochromujícími opatřeními.” Jak se shodují imunolog Jaroslav Svoboda, fyzioterapeut Pavel Kolář nebo Imunolog Karel Drbal, stejně nemáme jinou volbu.

Co zásadního ještě Prymula řekl? Podle mého názoru byla jedna z nejdůležitějších odpovědí na otázku k čemu tedy byla ta všechna velmi restriktivní omezení ta odpověď, že Česká republika potřebovala čas, aby se mohla na tuto strategii připravit. V překladu to pro mě znamená, že Švédsko asi podle svého vlastního odhadu připraveno bylo.

Když se před měsícem vyjádřila Angela Merkel k otázce pandemie a řekla, že 60-70% obyvatelstva se virem nakazí, spustila se v Čechách lavina kritiky. Když byly zveřejněny názory švédského epidemiologa Anderse Tegnella o jeho pragmatickém přístupu se stejným poznatkem a to tím, že všichni se musí promořit, znovu jsme slyšeli české názory o veliké chybě. Švédi ale udělali přesně to, co nyní uvádí i Roman Prymula. Snaží se ochránit ohrožené skupiny a ostatní zdravou populaci nechávají se s virem „setkat“. Rozdíl je jen v tom, jakou rychlostí to chceme mít za sebou, ale to se nějak během posledního měsíce z úst odpovědných vytratilo. Chyběl totiž plán.

Naši politici rozdávali rady do světa o správné cestě k omezení šíření viru ve formě přísných restrikcí. Vzbudili tím v české populaci pocit, že pokud se dostatečně dlouho schováme, podaří se nám nemožné a to, že většina populace bude ušetřena nákaze. Tenhle pocit vyvolával agrese ke všem, kteří tento názor nesdíleli a projevoval se ve formě nenávisti a výhrůžek smrtí nakaženým, ve formě nenávisti a výhrůžek všem, kdo v Itálii trávili dovolenou a bez zavinění se nakazili, ve formě nenávisti k západním demokraciím a jejich volnějšího a přemýšlivějšího postupu, který byl podle českého názoru příliš pomalý. O měsíc později nyní slyšíme z úst hlavního hráče, že musíme zvolit stejnou cestu a že se musíme připravit na narůstající čísla nakažených.

V mezičase jsme byli svědky přijetí nařízení, které neúměrně omezily základní svobody a nastala diskuze o tom, jak tyto svobody omezovat dále skrze státní digitální dohled. Ano, i Listina základních práv a svobod připouští tyto svobody omezit ve jménu ochrany zdraví a ano, i západní demokracie některé opatření pod velkým tlakem veřejnosti taky přijaly.

My jsme ale demokracie mladá a i když to neradi slyšíme, patříme stále ještě k zemím východně smýšlejícího bloku. Naši vrcholní politici mají mnohem blíže k názorovým úvahám maďarského premiéra Orbána, než k hluboce demokraticky smýšlející kancléřce Merkelové. A to mě při vývoji v Maďarsku děsilo více než samotný virus. S vědomím, kdo stojí v tomhle historickém momentu v čele našeho státu jsem se upřímně o naší mladou demokracii bál. V standardních dobách jsem populisty bral jako přirozený mezičlánek ve vývoji mladé demokracie, ale při vyhlídce epidemiologických opatření a následující hospodářské recese se můj klid vytratil.

Před třiceti lety jsem organizoval stávkový výbor na vysoké škole. Po úspěšné změně systému jsem se stáhl a svůj občanský postoj vyjadřoval už jen účastí při volbách a demonstracích. Nynější krize mi ale v úplné nahotě odhalila o čem mluvil mimo jiné Havel, jak je demokracie křehká věc a jak se celá může v okamžiku zhroutit. Jak je nutné nepřestávat se o ni zasazovat jakýmkoli i sebemenším způsobem. Jak je nutné být stále ve střehu a chovat se i nepopulárně.

Možná si to spousta lidí neuvědomuje, ale byli jsme jen krůček od možné populistické totality ve jménu ochrany zdraví. Proč říkám byli? Protože doufám, že to co nyní říká Prymula znamená, že nastupujeme pragmatickou, demokratickou cestu a vláda nevyužije nesmyslných restriktivních opatření k upevnění moci. Možná to bude cesta bolestivá a určitě nepřeji nikomu nic zlého, ale je to cesta demokratická a asi jediná možná. Proto jsem klidnější.

https://echo24.cz/a/Sd9AE/prymula-zmenil-jsem-nazor-populaci-je-treba-promorit
https://infogram.com/vyzva-rektora-uk-tomase-zimy-1h7k23gxlepg4xr?fbclid=IwAR0naSv7RF2DqMtapWH__HpEE9haAyMGVqXXsT4SBva-vUhD0dkRZvul2w8
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ohrozenym-muzeme-pomoci-svou-vlastni-imunitou-97986?fbclid=IwAR1x1Lu8Uk68euXennMa5vW0QwrUatmfav9HT9pLxrhpIOdTzA6v52AIKSI

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama