Reklama
 
Blog | Pavel Šik

Epistemická krize aneb divočina českého akademického světa z pohledu neodborné veřejnosti

Slyšel jsem mluvit ve vztahu k řešení epidemie o tzv. epistemické krizi („epistéme“ tzn. rozumové poznání světa kolem nás versus doxa neboli názor, určité smyslové poznání).

“Ztráta schopnosti významné části společnosti mít sdílenou představu o realitě, která by tu realitu nějak zhruba správně odrážela.”

Jako příčina této krize jsou zmiňována kromě médií (která z důvodu sledovanosti dávají prostor různým názorům) především sociální sítě, které nejen že dávají prostor cíleným dezinformacím a trollům (které a kteří argumentují na hranici povoleného), ale i pomocí algoritmů vyhledávají k příspěvkům např. protikladné názory, aby zvýšily angažovanost. Jak říká František Vrábel ze Semantic Visions cílem dezinformací není jen přesvědčit o mýtech, ale především znejistit. A já dodám… zmatkem.

Když se mluví o epistemické krizi, je nutné zmínit pojem “epistemické společenství” (John Ruggie, Peter M. Haas).

Jedná se cituji o: „síť profesionálů s odbornými znalostmi a kvalifikací v dané oblasti, která disponuje všeobecně uznávanými schopnostmi, odborností a směrodatným nárokem na významné poznání v daném poli působnosti, respektive tématické oblasti.“

Jedná se tedy o akademiky a akademicky vzdělané osoby, které by měli být těmi, kdo zbytku veřejnosti rozumové poznání zprostředkují. Nejčastěji se tito lidé sdružují, aby mohli své poznatky sdílet. Proto existují i vědecké spolky a společnosti.

Proč o tom píšu?

Často byl v posledním roce vzhledem k protiepidemickým opatřením slyšet názor, že je nutné mít apolitický „centrální“ hlas něco jako Robert Koch institut v Německu, Ages v Rakousku nebo Úřad pro veřejné zdraví ve Švédsku (státní úřady spadající pod ministerstva zdravotnictví). Tyto země jsou asi pod podobnou palbou dezinformací, ale jsou dle mého názoru stabilnější v konsensu. A přiznám se, když jsem se v posledním roce ztrácel, podíval jsem se na jejich stránky.

Podle mého názoru velká rozpolcenost veřejnosti ve vztahu k pandemii nevznikla jen skrze sociální sítě nebo média, ale možná i proto, že i akademicky vzdělaná elita v mém vnímání nějak zapomíná na základní struktury státu, ve kterém koexistujeme a hájí si (pardon) i propaguje spíše struktury vlastní. Akademici mohou mít různé názory, ale svým jednáním by neměli zpochybnit autoritu zodpovědných institucí, naopak by ji měli svými poznatky podporovat. Opravdu jsem se poslední rok snažil v českém akademickém zmatku neztratit…

Máme i my podobný úřad jako ty, které jsem zmínil v zahraničí? V principu ano , je to Státní zdravotní ústav (SZÚ) a založil ho ministr Šrámek za vlády T.G.Masaryka a (spekuluji) asi jako reakci na zdrcující důsledky tzv. Španělské chřipky? Stejně jako v Německu, v Rakousku nebo ve Švédsku má tento úřad i svého hlavního epidemiologa, dle vlastního webu je to MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., místopředseda Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii, odborný asistent v Ústavu epidemiologie a biostatistiky na 3. LF UK. Člen Centrálního řídícího týmu – epidemiologické skupiny (EPI COVID) a Ústřední epidemiologické komise MZČR.

Že jste o něm neslyšeli? Já jsem našel poslední rozhovor z března 2020. Od té doby ale stovky rozhovorů s jinými akademiky.

Tento úřad má svou vědeckou radu s 20 interními členy a dalšími 13 externími členy a přibližně 500 ?? zaměstnanců. Jeho interní experti předsedají Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii (SEM – odborná společnost ČLS JEP), která sdružuje pracovníky ve zdravotnictví, kteří se zabývají výzkumem, epidemiologií, laboratorní prací či klinickou medicínou s ca. 300 členy. Bohužel o této společnosti nebo jejích stanoviscích jsem také během pandemie neslyšel. Asi by se měl akademický svět do budoucna zamyslet, zda-li je úplně správné, aby státní úředníci tvořili předsedy a místopředsedy odborných společností ČLS JEP, ale doposud to asi bylo akceptováno a přehlíženo.

Místo toho se veřejnosti během pandemie představil bzučící úl akademiků, rozsekaný akademický svět osobností, institucí, center, ústavů, iniciativ a neziskovek, který nebyl připraven na tak náhlou pozornost veřejnosti, protože dosud paralelně fungoval ve vědeckých časopisech a na kongresech. Názor jednoho akademika proti názoru jiných akademiků, VIP a influencerů. Kolik jmen už si musela veřejnost za dobu pandemie zapamatovat? Ironicky: nebude nejlepší vytvořit novou vládní poradní skupinu?

Ne, my nepotřebujeme sociální sítě, zlá média nebo dezinformátory, abychom věděli, co znamená babylon. Podle mého názoru jsou častokrát pouze kanálem a zesilovačem despektu k zavedeným strukturám a to nejen u “Bohoušů” ale i u “Mirků Dušínů” akademického světa.
Když tedy mluvíme o epistemickém společenství k tématu pandemie, dle mého názoru by měli akademici i akademické instituce zavedené struktury nepřehlížet, ale využívat a podporovat. A pokud jsou s nimi nespokojeni, tak tlačit na změnu odborníků na hlavních pozicích.

Jen si představme, jak by bylo komplikované nejen pro různé akademiky, ale i pro politiky veřejně argumentovat proti stanovisku vážené Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii, kterým by se řídil hlavní epidemiolog SZÚ a o kolik by bylo těžší dezinformovat.

Existují-li hlasy po jednotném přístupu, neměl každý akademik od jara podpořit autoritu hlavního epidemiologa SZÚ nebo autoritu Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii? Neměl by v každém rozhovoru uvádět, že od začátku má hlavní epidemiolog SZÚ sedět vedle střídajících se ministrů zdravotnictví? Neznám bohužel pana doktora Kynčla, ale neměl by každý odborník, který se chce vyjádřit k pandemii své připomínky adresovat na něj nebo zahájit rozpravu ve Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii? Vždyť i adresováním svého názoru vytváříme vážnost a autoritu a tvoříme struktury. Místo toho byly všechny oslovení mířeny rovnou na vládu nebo na ministra a tím i na veřejnost. Bohužel je to v Čechách zvykem a vytváří to zmatek. Nelze potom zřetelně oddělit odborné stanovisko od politického rozhodnutí.

Často se někteří odborníci pozastavují nad tím, že veřejnost nedohledává, který akademik nebo iniciativa má „pravdu“. Nebylo by lepší obnovit vážnost vědeckých spolků a neobviňovat jen sociální sítě nebo média?

Dobrým příkladem byla diskuze o nutném uzavření průmyslu. Ze strany mnoha epidemiologů a odborníků volajících po naprostém uzavření všech provozů bylo slyšet nepochopení k rozhodnutí vlády to neudělat. Tuhle bitvu ale museli prohrát, vždyť měli proti sobě dobře organizovanou zájmovou společnost Svazu průmyslu a dopravy, která mluvila jedním a jasným hlasem. Zatímco akademici každý sám za sebe nebo za své iniciativy.

Boj s tímto virem ukázal docela jasný obrázek „epistemické“ společnosti v Čechách. Do budoucna v podobných situacích by asi bylo dobré slyšet pouze politická protiepidemická rozhodnutí na základě vyjádření hlavního epidemiologa SZÚ s ohledem na stanovisko vážené “Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii”.

A byli bychom rázem v Německu nebo ve Švédsku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama